Srpen 2013

Domeček

27. srpna 2013 v 17:07 | Angel-Devil |  Černé historky
Bylo mi 6 let.Měla jsem stejně starou sestru.
Náš dům je starý 200 let.Všechny mísnosti jsem znala.Až na jednu.Rodiče nám zakázali do ní chodit ,od té doby co tam vlezla sestra.Celé hodiny si tam hrála s domečkem pro panenky, který tam zůstal od původních majitelů.
Od té doby se chovala divně.Na pár dní byla znova normální ale teď.....se chová naprosto stejně jako, když si hrála s domečkem.K domku mě odmítala pustit a ,když jsem se přiblížila ke dveřím vyprskla na mě, že jsem zmije jedovatá.
Jednou pozdě večer mě probudilo zavrzání.Prudce jsem se zvedla z postele.Vše bylo v pořádku ,ale sestra neležela v posteli.Šla jsem se podívat dolů, abych zjistila jetli se nešla jenom napít.Dole nebyla ani u rodiřů.Všechno jsem prohledala.
Stála jsem vyděšená na chodbě.Zpoza zamčených dveří jsem slyšela hlasy.Podívala jsem se klíčovou dírkou.
U domečku pro panenky seděla sestra.Nehýbala se.Pak otočila hlavou ,ale ne jako ,když se otočí normální člověk.
Otočila ji celou.Bylo slyšet jen prasknutí jako ,když se láme porcelán.Podívala jsem se sestře do tváře.
Ve tváři měla stále vyděšený pohled.Její tvář vypadala jako nakreslená.
NIKDY SE SEM NEPŘIBLIŽUJ.Zaskuhrala.Nemohla jsem se odlepit od země.Až do té doby, než se zvedla a šla ke dveřím.
Skočila jsem do postele a pod dekou jsem se modlila.
Probudila jsem se brzy ráno s nedějí že to byl jen sen.Sestra byla pořád pryč.Šla jsem ke dveřým.
Byly pootevřené.Někdo zničil zámek, ale na klice nebyly otisky.
Sedla jsem si k domečku.Mojí pozornost upoutali porcelánové panenky navlečené do nočních košilek.
Na obličeji měli namalované ty nejhorší nejustrašenější obličeje.Vyděsila jsem se.Couvla jsem a ozvalo se dupnutí.To byla osudová chyba.Všechny panenky se na mě otočili.Zvedla jsem se a rozeběhla jsem se ke dveřím.Marně jsem do nich bušila.Byli opět zavřené.Uslyšela jsem své jméno.Otočila jsem se.Předemnou stáli jaké si průhledné dívky v nočních košilích.Jedna znich byla moje sestra.U panenek byla volná jedna židle.
Najednou mi to došlo.Do očí se mi vlily slzy.Sestra ke mě natáhla ruku a já se jí dotkla.Dívky zmizeli.
Cítila jsem jak stěží hnu krkem.Jak se mi hrůzný výraz kreslý na obličej.Jak nemohu hnout rukama ani nohama.
Jak nemohu otevřít ůsta.
Pak už jsem jen seděla na dřevěné židličce mezi panekami.Jedna znich se nehezky na mě usmívala.
Moje sestra seděla naproti mě.Měla hlavu zakloněnou jako by si zlomila krk.
Došlo mi co se včer stalo.Ty panenky proměnili moji sestru.Když se otočila, zlomila si porcelánoví krček.Začínala se měnit jako jí.Doběhla ke dveřím otevřela je, ale už mě nestihla varovat.
The end

Podivná hostina

27. srpna 2013 v 16:40 | Angel-Devil |  Černé historky
Podivná hostina




,,Crrr!" zvoní zvonek u domovních dveří mé sestry a bratrů. ,,Ahoj Tagrenissi" pozdraví mě
má sestra Allé.,,Ahoj" odpovím a už běžím do pokoje za bratry. Nějakou chvíli se na sebe mlčky koukáme a pak s pozdravíme. Tohle přesně nesnáším, ale dnes to musím překousnout. Jestli chci, aby můj plán vyšel, musím jim aspoň dvě hoďky vycházet vstříc.
Víte, já, Allé, Timson a Janer jsme sourozenci.Pocházíme z Indie, ale hned jak začli války a nepokoje odjeli jsme do Londýna.Tam matka zemřela na mor a otec hned při první příležitosti nás šoupl do děckého domova.
Jsem nejmladší, pak Allé, Janer a Timpson. Když Timpsonovi
bylo 18 let převzal za nás zodpovědnost. Chvíli to naše společné bydlení fungovalo, ale jak jsem
dospíval, tak jsem začínal chápat, že to takhle nepůjde napořád. A jednoho dne se to stalo.
Dnes byli mé 20. narozeniny. Nejlepší den ze všech! Měl jsem naplánovanou oslavu na, kterou
přijdou kamarádi a má přítelkyně. Od Janera a Timpsona jsem dostal nějaké peníze na vlastní byt,
prý, že už vytušili, že bych rád roztáhl křídla a dostal svobodu. Nic nemohlo překonat tuhle radost, až na jednu věc. Slavili jsme dlouho až do noci. Všichni jsme se opili do němoty a blbli jsme.
Přítelkyně a Timpson se od nás nachvíli vzdálili. Nedělal jsem si těžkou hlavu, ale měl jsem.
Lucy se totiž s Timpsonem pohádala. Bylo to tak hrozné, že oba začli křičet a Timpson vzal do ruky
nůž. Samozřejme jsme se šli podívat, co se děje. Když jsme přiběhli do pokoje bylo už pozdě.
Timpson mou Lucy chladnokrevně zavraždil!!! Byl to hrozný pohled! Začal jsem na Timpsona řvát
a chtěl jsem mu jednu vrazit, ale Janer mě zastavil, že prý se tím nic nevyřeší. Řekl, že se toho těla zbavíme a nafingujeme, že spáchala sebevraždu. Nesouhlasil jsem, bránil ji, ale marně. Vykopli mě z bytu, podali mi šek na ty peníze, pár věcí a ,,Ádiós." Co bylo nejhorší i Allé s nimi souhlasila.
Teď po 10. letech se opět vidíme. Je to hrozné, na Lucy jsem ještě nezapomněl a mám se setkat s bratrem-zabijákem. Bratr se mi již několikrát omluvil a slíbil hory doly, když ho neprásknu. Já ho neudal, však mezitím jsem vymyslel brilantní plán.
Vše zatím klapalo. Allé přiběhla s nápadem, ať si zahrajeme karty. Souhlasili jsme.
U karet jsem začal rozmlouvat jak je mi líto všechno co se stalo mezi námi. Že jim všem odpouštím.
Byli rádi, že konečně se ledy zas prolomily. ,,Brrr, je tu nějaká zima." nadhodil jsem jen tak náhodou. ,,Tak zatopíme, dřeva máme dost." souhlasila Allé. Zachvíli již v krbu plápolal plamínek ohně.
Karty byli nekonečné, furt se protahovali, až konečně jsem se rozhodl přejít k věci.,,Jsem velmi unavený, už půjdu domů," lhal jsem. ,,Ještě se trochu zahřeju" řekl jsem a nenápadně vhodil sáček s drogou do krbu. Proč sáček s drogou??? Geniálně je oblbne, bolestivá smrt v křečích, pomsta.
Tak jsme se tedy rozloučily a já vyrazil.


Druhý den ráno jsem si koupil noviny: Podivná hostina - POZOR jen pro mrtvé a blázny!!!
Hned jsem se do článku začetl.
…..,,Jistý pan Timpson a pan Jener tragicky zemřeli, jejich sesra se po celou dobu divně šklebila,
hrůzostrašný obličej a plandající jazyk. Byla převezena do blázince.

BOŽÍ MLÝNY MELOU POMALU, ALE JISTĚ.



The end

Mrakodrap

26. srpna 2013 v 21:00 | Dark |  Černé historky
,,Páni, to je výška!!!" křičí žena z vysokého mrakodrapu.
Jen co se naklonila dolů, už jí bylo špatně.Teď stojí mezi životem a smrtí. Má skočit dolů??? Ne nebo ano?
Když neskočí, tak bude a zůstane posledním člověkem ve státu a možná i na světě. Po výbuchu jaderné bomby, která zabila milióny
a milióny lidí, ona zůstane sama. Bude hnít na místě úplně sama
možná ještě 50 let a více. Ne, ona to nechce. Skočí, ale zabije se.
Nebude muset snášet léta mlčení a navíc bez lidí... bez přítele,
matky a otce, kamarádek i známých. Bude sama. Úplně sama.
Žena se zdáse odvážila. Podívejte, už padá dolů. Padá v tichu,
jen šaty na ní vlají. Její pád však přeruší zvuk. Co je to???
Počkat?! Je to její mobil. Dívá se na displej: Mike.
,,Mike žije, on žije!!!" žena je šťastná však... teď už jí to může být jedno. Ona zanedlouho dopadne na zem a tím její plamen zhasne.


Žena ztratila svůj život tím, že věřila, že je jediná. Stačilo jen použít telefon a vytočit jedno číslo a mohl se ušetřit jeden lidský
život, však jich je teď málo!



The end

Dnes jsem zemřela

26. srpna 2013 v 17:22 | Angel-Devil |  Černé historky
Dnes jsem zemřela.


Byla temná chladná noc. Jela jsem v autě s přáteli.Svou nej kámoškou a kamarádem a mým přítelem.
Jeli jsme stanovat do jednoho vzdáleného lesa, který v noci naháněl hrůzu.
Dojeli jsme na určené místo.Postavili jsme rychle stan.Nazbírali jsme dřevo ,ale nic jsme v temném lese neviděli.Byla jsem ospalá tak jsem donesla poslední várku dřeva a šla jsem si lehnout.Ostatní šli semnou.Oheň jsme nezapálili a šli jsme spát.
Pozdě večer jsem se probudila s pocitem, že něco slyším.Zacpala jsem kamarádce pusu ,aby nechrápala a poslouchala jsem co se děje.Slyšela jsem přijíždět auto nedaleko od nás.Zaklapli dveře od auta a jáse schovala do spacáku.Uslyšela jsem kroky které se přibližovali.Poté se zastavili.Probudila jsem kamarády a přítele.Z noci ,která měla být jedna z nejhezčích se stalo peklo.
Kamarádka se ke mne přitiskla.,,Já se pujdu podívat," pronesl jeden z mých kamarádů.
Rozepl potichu stan a potichu se plížil pod rouškou temné noci.Po 20 minutách se stále nevracel.Kamarádka mě vzala za ruku a stiskla ji jak jen mohla.
Zvedl se můj přítel a rozepl stan.,,Nechoť,on se zachvilku vrátí",zašeptala jsem s nedějí že mě poslechne.
,,Jen se poněm podívám",řekl a zapnul stan.Pak jsem slyšela kroky které se přibližovali.Znova ztichli.Ale už na dobro.
Kamarádka se zvedla a znova rozepla stan a zmyzela v temné noci.
Ráno mě našli mrtvou.Měl to být jen žert ,aby mě viděsili ale nepovedlo se.
Moje nej kamarádka po mé smrti už s nikým nepromluvila.
Můj kamarád skončil v blázinci a mého přítele našli mrtvého u lesní cesty kam zaparkovalo to auto.
Pachatel se nikdy nenašel.


The end